Domča během svého dvoudenního pobytu v Ostrově natáhla fixy na všechny věže, co jsme potřebovaly, patří jí zato velký dík. Ve čtvrtek večer byla připravena 15tka a natažena jedna z věží 20cky. A já jsem mohla zajet pro Faith, která stopovala z Wroclavi s batohem, který vážil tak 45kg a pro Prcka, Mirku a Jewel. Poseděly jsme v hospodě a když jsme se chtěly vydat do skvotu, zželelo se Pínovi mladých slacklinerek a půjčil nám na víkend domeček snů. V noci asi ve dvě přijelo francouzské auto s Jelenou, dalšíma dvěma Francouzkami a jednou Švýcarkou.
Pátek byl opět ve znamení tahání. Jelena s Faith se pustily do napínání 50tky a my Češky jsme dokončily patnáctku a naply dvacku. Přijelo auto Polek, auto Němek a jedna Rakušanka. Překonaly prvotní ostych a začaly zkoušet. Já jsem s taháním končila až za úplné noci. Byla jsem dost hotová.
V sobotu se točilo vtipné videjko v holčičím oblečení...máte se na co těšit. Holky zkoušely patnáctku, jak o život, některým se i zadařilo. Dvacku přešla jen Jelena, Faith, má maličkost a Mirka, kterou obdivuji, protože hajlajn chodila naposledy v dubnu a od začátku léta nevkročila na lajnu kvůli problémům s koleny. Došlo i na první swami přechod ve vysokých podpatcích v podání Faith. Já jsem se celý den chystala na padesátku, ale pochopitelně se mi do ní moc nechtělo a tak jsem radši dopínala lajny, které se pod množstvím odsedkových pádů povolovaly a povolovaly. Na lajnu jsem se dokopala až když se slunce schovalo za kopečky. Postavila jsem se a ušla několik kroků. Pocit z lajny byl úžasný, ale v šeru se mi už blbě koukalo, a tak jsem chození odložila na neděli.
Jak jsem si to druhý den vyčítala...v noci začalo pršet a nepřestalo do pondělního odpoledne. Lajna se brutálně nacucala a povolila. Přesto jsme s Jelenou, Mirkou a Prckem vyrazili alespoň to zkusit. Foukal vítr a chcalo a byla nám zima, samosebou největší kapky začaly padat vždy, když jsme vlezly na lajnu. Jelena o pajdě prohlásila, že je "snaky" a měla úplnou pravdu. Ta lajna se totiž kroutila jak had, pomalu, ale nesmlouvavě. Při jednom pokusu jsem spadla asi 10 metrů od začátku, řekla jsem si že vstanu a zkusím ještě kus jít. Houbelec, po dvou pádech jsem se pokorně odšoupala zpět. Vrátily jsme se do hospody a zbytek dne jsme se zahřívaly a čekaly až přeprší. Nepřepršelo a tak jsme se vydaly za posledního světla sundavat dvacku. No zažila jsem už i lepší věci, hopkat v šeru v mokrém oblečení po mokrých skalách... Večer všichni odjeli až na pár výjimek.
V pondělí následovala deštivá dohra na padesátce. Ale pade je prostě pade a k němu musí člověk dospět postupně a pokorně. Těším se na tu cestu k Vám padesátky.A co se týče holčičího hajlajnu...jednou za rok proč ne, ale nebudu lhát, mám ráda hajlajny s klukama, a na tom jsme se shodly všechny Češky. Představte, že holky z jiných zemí mají z jejich kluků místy i nepříjemné pocity. Takže kluci český hajlajnový jste fajn!:)
foto: Verena, Faith Dickey
Dodávám ještě video, které natočila a sestříhala Faith Dickey:
http://vimeo.com/30604153
Žádné komentáře:
Okomentovat