Vítejte u Ančikanči

Založila jsem blog, abych se mohla podělit o nevšední zážitky. Jsem ráda na skalách a na lajnách. Jsem totiž HIGHLINERKA. Nic Vám to neříká, nezoufejte: highliner je člověk, který si mezi skalami napíná 2,5 cm široký popruh, aby pak po něm mohl chodit. Při chození nad propastí zažívá neuvěřitelné pocity a vidí svět i sebe z docela nové perspektivy.

úterý 13. března 2012

Malé zastavení v loňském podzimu

photo by Duša

Tady je krásné video z podzimního fesťáku na hradu Kost, které vyrobil Sebastian Lukaszuk, šikovný polský animátor.
http://vimeo.com/38015977
Děkuju mu za to:D

čtvrtek 1. března 2012

L'highlines des Corconnes

Co je to ksakru za nadpis?
Joo to je francouzština a čte se to „lajlajn de korkon“, bystrýho čtenáře napadne, že Corconne bude asi ve Francii, a je tomu tak. Leží na jihu, kousek od Montpellier. A maj tam skály, výkonný vrtačky a chuť tahat hajlany. No uznejte, že to jsou dost pádné důvody k tomu koupit letenky a zatáhnout školu.
Tak vezmem to zleva: šikovná gymnastka na 26tce, Thomas mlčenlivý, usměvavý a s opravdovým zápalem krosí pajdu a vzadu máme Juliena, jak se prochází po pětašedině. Jediné, co nevidíte, je ten studený nárazový vítr.
Ne, pravda je taková, že jsme vůbec netušili, kam přesně pojedeme. Jelena nás někdy v lednu pozvala k nim do Francie, buď na lyžovačku nebo na hajlajny. Volba byla jasná (Kwjet ani já nejsme žádní hvězdní lyžaři...)
Naše lednové rozhodnutí trochu zkomplikovala únorová studená fronta, která zajistila nevídané podmínky jak pro lyžování, tak pro hajlajny.
Před pokusem (nebo možná po pokusu) na padině. Moonwalk je neuvěřitelně příjemná lajna. Ubrala tak deset metrů délky (vítr a zima je bohužel zas přidali zpět).
První den jsme v pěti lidech napli pade a šestadvácu, obojí si pochodil jen Thomas s Julienem a krapet se u toho zapotili. Nu někdy si člověk může furt do kolečka říkat, ten vítr mě nesfoukne, ten vítr mě nesfoukne a on přece sfoukne.

Jelena na padesátce.
Přespali jsme pak u takový správně hippízácký rodinky. Měli 4 děti, v garáži bouldrovku a napnutou tricklajnu a balili jedno za druhým. Večeře s nimi byla neuvěřitelně roztomilá, sešlo se tam asi 12 lidí (děti pro jistotu někam zmizly). Všichni mluvili francouzsky, teda krom mě, já jsme jen trochu rozuměla, smáli se a jedli neuvěřitelně dlouze a vydatně. A když se pak sklidilo ze stolu, přinesli eště sýry s bagetama. Vmáčkla jsem do sebe jeden menší trojuhelníček, ale následující sladkou tečku jsem fakt už vzdala.

Co bylo dál? Kdy se na scéně objeví Kwjet? A co prozradit něco o spaceline?
Jasný, jasný všechno bude :D doufejme, že brzy, jenže víte jak, oteplilo se a správnej lajner prostě nemůže zůstat doma a psát články.


Den na to, v sobotu, se do Corconne sjelo početné hajlajnerstvo. Natáhla se eště 65, 35 a 13. Vítr vál o něco slaběji a stabilněji, ale žádná sláva to nebyla a snad se i trochu ochladilo. Přesto mě bavilo pobíhat po místních skalách, pomáhat s taháním, zkoušet lajny a užívat si atmosféry. Navíc ten den už lajny pouštěli:) Dokonce jsme na nich zdomáckněly tak, že jsme se s Jelenou pustily do trikování. Trik jsme asi neustály ani jeden, ale myslím, že jsme všechny dobře pobavily.

Vincent a gymnastka
Julien a Thomas byli na lajně imrvére. Ti co teprve s hajlajna začínají, posedávali na šutrech a moc se jim do toho nechtělo (no všude je to stejný) zářnou vyjímkou byla gymnastka, která oplívala neuvěřitelnou sílou a vytrvalostí. Na hajlajně byla ten den několikrát a to tím stylem, že vstala udělala několik kroků nebo taky ne, následoval pád, nadávky, smích, výmyk a další pokus.
Jo to jsem já na 26 a fotil to Vincent

Co se ale francouzům musí nechat, že umí být tiší. I přes to že tam bylo asi 20 lidí, byl klid, nikdo nehulákal, nikdo hlasitě nepovzbuzoval, supr prostředí.
Večer jsme se přesunuli zase k tý hippí rodince. Tentokrát nás tam večeřelo ještě víc, muselo se srazit několik stolů, brambory se podávaly v lavoru a maso se grilovalo na několik dávek.

Jupííí Kwítko dorazil

V neděli jsme jeli opět do Corconne, tentokrát už naposled. Holky si vzali do skal tahací harmoniky, vyhrávaly francouzské melodie, udělalo se pěkně a přijel Kwjet. Byl krapet unavený z dlouhé cesty, ale to by nebyl Kwjet aby si nepochodil:) I já si pochodila, 26, 13 a 35.
Odpoledne jsme to všechno sundali, žádný stresy, ale stihli jsme to pěkně za světla. Rozloučili jsme se a jeli přespat k Julienově ségře.