SLACKLINERKA.COM

Na facebooku mám spoustu kamarádů, kteří mají v kolonce zaměstnání napsáno slacklife. A musím konstatovat, že i mě se to přihodilo. Stávám se slacklinerkou na plný úvazek.
Jsem plna odhodlání, nápadů, chuti máknout a pochyb, které ke mě přicházejí, jako ke každému, kdo se vydá nevyšlapanou cestou.

Jestli chcete můžete mrknout na můj nový web.

SLACKLINERKA.COM

Ještě je na něm spoooousta práce, ale kdybych čekala až jí všechnu udělám, tak bych to musela spustit pod doménou slackbabicka.com

Jooo život mě baví!
foto: Jan Šimánek

V očekávání

Když mrknu zpět na poslední rok, tak mám úsměv na tváři. Krom toho, že jsem doklepla svá univerzitní studia, tak jsem vyrazila hned na dvě highlinové expedice.

První vedla ke kořenům slackliningu. Do států, do Josemit. A pak i na další místa Kalifornie a Utahu. Bylo to víc, jak dva měsíce zážitků v místech, kde se krajina pořádně vyparádila skalami, horami a pouštěmi. Byl to čas poznávat nepoznané lajny a lidi, ale i čas navštívit slacklinové legendy. Jsem vděčná, že nás Amerika přijala s otevřenou náručí. 

Náš tým a stránky pro film Hvězdy a pruhy 

Během celého dobrodružství  jsme se vzájemě natáčeli a díky Hanibalu vznikne pod rukama šikovného dokumentaristy Honzi Šimánka film. Teaser k filmu je tu

Druhá expedice vedla na Island. Kde žádné kořeny slacklinigu nejsou. Naopak bylo na nás zaset první highlinová semínka. Pro ty méně poetické, jeli jsme na Island dělat vůbec první highline. Island je zem, kde příroda má velkou moc nad lidským konáním. Pocítili jsme to na vlastní kůži. A ikdyž se někdy třesete zimou, vítr se do vás opírá a už nemáte nic suchého, je krásné být v moci přírody.

Třeba vás tímto obrázkem nalákám na stránky expedice 

Tentokrát jsme sebou Honzu rovnou vzali. Takže film bude asi pořádná podívaná ochutnávky už jsou na našich stránkách Hisland. (je to blog tak bez ostichu rolujte dolů:)

Tak to jsou to má očekávání. Přeji ti čtenáři hezký den:)

 

V Aventuru.

Moc děkuji Natálce a Standovi, že si mě vybrali pro pokec do únorového čísla. Strávili jsem spolu příjemný večer v čajovně a mrazivé odpoledne ve Stromovce:)

Odkaz zde:
http://www.aventuro.cz/mam-v-brise-katedralu/

fotka: Standa Mitáč

Jinak tabletový a internetový magazín Aventuro je vkusně pojatý a precizně vytvořený multimediální kanál. Doslova pastva pro oči.

Do světa .......... (outdooru)

Vím, že na světě vychází miliony časopisů s miliony titulních stran a přes to většina lidí má pocit že, být na titulní straně něco znamená. No, je to určitě potěšující a mě to udělalo opravdu radost. Ale nevím jestli to něco znamená. U mě to byla náhoda.

 Lajnit jsem začala náhodou. A náhodou, zrovna tenhle sport se dostává do kurzu. Jestli si mě Adidas vybral do svého týmu náhodou, to nevím. Ale redakce Světa outdooru si náhodou pro článek vybrala z toho týmu mě. A v jarním čísle byly samé články ze zimi a sníh už se v dubnu nenosí. Sáhli tedy po cácorce nad zeleným údolím (asi náhodou). Tak dík moc všem, co se na těch náhodách podíleli:)
A tu je odkaz na Svět outdooru

Krásné jaro Tobě, který si zabloudil na tenhle blog.

Galerie NE

Galerie NE je virtuální výstava, plná lidí, jejich příběhů, snah a snů. Je to mozaika lidí, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor, jít proti proudu, nebo jen žít život po vlastním. Škála žen a mužů zde uvedená snad nemůže být pestřejší, ale něco je spojuje...mají ideu, cíl v dáli. Cíl ve kterém naše společnost bude o něco lepší, nebo alespoň oni sami budou o něco lepší.

Honza Hanzlík se mi před nedávnem ozval, že by mě rád zařadil mezi tyhle zajímavé lidi. Nejsem hrdinka, ani o nic nebojuji. Po lajnách chodím, protože chci lépe poznat sama sebe a protože cítím, že lajny ze mě vykřesávají tu lepší část mě samé. Po lajnách chodím, protože mám nesmírné životní štěstí: jsem zdravá, mám báječnou rodinu i kamarády a bydlím v té části světa, kde nemusíte pracovat do úmoru, aby jste pokryli své životní náklady.

Galerii NE držím palce a doufám, že v ní mnoho lidí najde inspiraci. Moc děkuji


PS: Odkaz na článek.

Jedna z nejkrásnějších lajn, co jsem kdy chodila

Možná, že je krásná tím, jak je vysoko, jak tam fouká vítr nebo jak kolem krouží supi. Ale pro mě byla krásná hlavně pro to, co jsem na ní prožíla. Tři dny jsem jí zkoušela, tři dny jsem dělala v každém kroku to nejlepší, co umím. Nakonec jsem chtěla odejít s pocitem, že jsem tuhle lajnu skoro přešla a že kvůli tomu poslednímu metru, co mi chyběl, se na tohle pěkné místo zas někdy vrátím.

To je ona ta krásná lajna
foto: Danny Menšík

Ale těsně před odchodem mi jeden hajlajner říká: "Hey Ansaa, nechceš to ještě zkusit?". Ale jo, proč ne? Slaním dolů, přivážu se na odsedku a najednou mám radost, že se s touhle krasavicí můžu rozloučit ještě posledním pokusem. Lajna má asi taky radost, protože najednou je něžná a mírná. V hlavě mám čisto, směju se. Zvedám se a bez větších potíží přecházím lajnu na první pokus. Otočím se. Jsem udýchaná, zpocená, unavená a hrozně si přeji, aby tenhle zážitek neskončil. Jak omámená vztávám a kráčím zpět. Tělo, mysl a duše je jeden celek s prostorem, se skalama, s větrem, s ptákama, s lidma, který na mě koukají. Cítím, že v každém kroku můžu spadnout, a že to nebude chyba, prostě to jen tak bude. Ale to, co se ve mně děje, je tak hezké, že chci prožít další krok a další krok a další krok....... až jsem na konci lajny. 

Celý týden na to mám v sobě zbytek toho jemného pocitu splynutí.

Highline v údolí Jont blízko Millau 42 m long/ 100 m high FM

Video: 

http://www.youtube.com/watch?v=7IQRl4VGNzo

A aby bylo jasno sice jsem do toho dala vše, ale zas taková borka nejsem......tady máme Peeta, který si to pochodil ve swami. A Danny ten to zas v půlce rozserfoval tak, že všichni přihlížející zůstali stát s ústy dokořán. 

Peeto ve swami jako doma

Video z GOSF 2012

Girls Only Slackline Festival je akce, která se již potřetí konala v Ostrově u Děčína. Jako vždy jí organizovala nejepší slacklinerka světa Faith Dickey (US), příjemné zázemí jako vždy zajistil Autokemp Pod císařem a video letos poprvé profi a to od Kletterkiddies.

http://vimeo.com/69651238