Vítejte u Ančikanči

Založila jsem blog, abych se mohla podělit o nevšední zážitky. Jsem ráda na skalách a na lajnách. Jsem totiž HIGHLINERKA. Nic Vám to neříká, nezoufejte: highliner je člověk, který si mezi skalami napíná 2,5 cm široký popruh, aby pak po něm mohl chodit. Při chození nad propastí zažívá neuvěřitelné pocity a vidí svět i sebe z docela nové perspektivy.

pátek 30. září 2011

Srbsko....nový ráj, hajlanový

V sobotu jsme si s Kwjetem říkali, jak strávíme volnou neděli...asi Vás nepřekvapí, že jsme se rozhodli pro hajlajně. Původní plán byl Příhrazy, ale pak Kwítko přišel s ještě lepším: Srbsko. To Srbsko, kde začínal lézt snad kaž pražák, to Srbsko, ke kterému se žou romantické vzpomínky a které jsem už pár let zapomněla navštívit.Večer jsme nabili vrtačku a ráno koupili svorníkové kotvy. Do Alkazaru jsme po drobné terénní vložce dorazili v jednu.

Kwjet se s nadšením pustil do vrtání a s Dannym jsme začali připravovat kotvení na druhé straně. "Duhový kamínek " 26/20 byl napnut asi ve 4. Půl hodiny na to jsme dokončili také "Hitparádu" 55/20. Kwjet pochodil Hitparádu na OSFM, Kamínek pak ve swami a kotníčku. Danny byl na hajlajně prvně a nevedl si vůbec špatně. jsem si užila Kamínek (OS,FM) i Hitparádu, tu jsem samozřejmě nepřešla, ale sympatie. Byla tak akorát exponovaná a ideálně napnutá. Při sundávání jsme zatměli (jako vždy). Zachránili nás lezci ze Slaného, kteří nám půjčili lana a ještě nás pak přiblížili k autu. Děkujem:) a doufáme, že se mezi lezci nerozšíří pomluvy o hajlajnerech, kterým nabídnete prst a oni vám utrhnou celou ruku.

Alkazar nás tak nadchnul, že jsme se tam museli vrátit ještě ve středu na Svatého Václava. A to s jasným plánem, napnout a přejít 80. Tedy tento plán měl Kwjet, Adam a já jsem se drželi jen té první části. Šlo to hladce, napínání probíhalo rychle díky Kwjetovu super setapu, Zionu a sehranému týmu. Asi v 5 bylo napnuto. Kwjet dal pokus při kterém to ani pořádně nerozešel, trochu jsme dopli a hle hned v druhém pokusu nabral své obvyklé turbo tempo a už valil. Lajna se klepala, Kwjet máchal rukama, surfil, ale furt šel. To surfení a rukama máchání vyhodnotila slečna lezkyně z první etáže jako "pche teda pěknou frajeřinu" a svým pitomoučkým, pohrdavým hláskem to dala na vědomí celému Alkazaru. Chtěla jsem na ní houknout, že ten kluk na lajně je sice frajer, ale že ted zrovna nemá na frajeřinky ani pomyšlení. Ale rozmyslela jsem si to, Kwjetovi by to stejně nepřidalo:)

Kwjet to bez ohledu na kecy lezců přešel. Oni to nemyslí zle, jen si neuvědomují, že jejich poznámky o lajnách, jsou podobné jako poznámky turistů o lezcích. Nazpět to Kwjet poslal os. Hajlajnu pojmenoval Démon v hlavě 79/40, a to proto, že měl při chození v hlavě nějaký pekla. Prubla jsem to též, páč by byla věčná škoda alespoň si nestoupnout.
 
Na hajlajnách je zvláštní a pěkné, jak se některé pocity opakují. Když nyní mám jít na nějakou delší hajlajnu, cítím podobný respekt, jako když jsem s hajlajnama začínala. Musím se opět přemlouvat, musím sebrat všechnu odvahu, soustředit se vždy jen na další krok a nezatěžovat se očekáváním. Musím se zas snažit nepřemýšlet a nehodnotit, jen pozorovat. Pozorovat, jak se lajna houpe, pozorovat dialog v hlavě a mít stále na mysli, že existují jen dva stavy: na lajně a pod lajnou, nic mezi tím. A když se tohle všechno povede, tak mi přestane záležet na tom jestli lajnu přejdu nebo ne. Když uspěju tak paráda, když se mi to nepovede, tak jsem alespoň potrénovala. Na konci dne cítím klid, naplně a motivaci.

2 komentáře: